Historie 

PhDr.Jiří Úlovec

 

Kajina, ve které vznikla naše obec, byla velice nevlídná, divoká pustina. V těchto místech stály staré, nepřístupné lesy, které tvořily kdysi dávno důležitou přírodní hranici. Taktéž bažiny nedovolily měnit území.

První zpráva je datována již do rozmezí let 1366 - 1368, neboť ves "Dürrenmaul" byla tehdy uvedena mezi lokalitami, příslušejícími k tzv. "Novým Čechám" Karla IV.

Souvislejší dějiny těchto míst je však možné sledovat až v období od roku 1455. Tehdy totiž probíhala soudní pře mezi panem Buriánem z Gutštejna a panem Hendrychem z Plavna. Burián si na pohaněného stěžoval, že mu učinil velké škody na královském zboží a území, přináležejícím k hradu Tachovu, kterýžto majetek měl v uvedené době v zástavě. Před dvorským soudem tehdy vystoupil jako jeho svědek Jan Hanovec z Plané, který vypověděl, že "Manlin test moj (tchán) vybieral clo s té stezky na Durrmaule od pěších, a já po něm několiko let, a dávali sme do Tachova panu Jindřichovi". Ze svědectví tedy plyne, že ves roku 1455 velmi pravděpodobně přináležela k tachovským panstvím.

  Drmoul už tehdy přináležel členům rytířského rodu Fraslů, známých především z dějin nedaleko ležícího hradu Borschengrünu. Již roku 1460 Kašpar Fras sezením na Drmoulu psal list chebské městské radě.

Na počátku 16. století vlastnil statek Vilém z Obenbergu. Vilém patřil jako držitel drmoulského statku mezi leníky přináležející k tachovskému panskému systému. Když totiž roku 1523 vydal tehdejší český král Ludvík Jagellonský listinu pro tachovské pány, potvrzující jejich práva, je v ní jmenován rovněž vznešený "Wilhelm von Obenberg in Dürmaul und Oberndorf.

 

Drmoulský Panský Vrch na mapě z roku 1676

č.4 - Jugenbegrebnüs, č.5 - Rittersit und Mayerhof Herrnborg, č.6 - Schäfferey,

č.7 - Rittersitz und Dorf Dörmaul sambt der Mühl

 

Vilémovým nástupcem v držbě drmoulského statku byl zřejmě Vít ze známého rodu rytířů von Redwitz.

Urbář tachovského panství z roku 1555 uvádí, že Vít z Redwicz je povinen odvádět za poddané z Drmoulu berni v den 2. února na hromnice 24 grošů. Vít z Redwitz jako držitel statku Drmoul patřil mezi tachovské pány.

V seznamu poplatníků Království pak přiznává vlastní majetek ve výši 2000 kop českých grošů a majetek poddaných za 600 kop.

Roku 1558 obeslal Mikuláš Mířkovský z Tropčic na Mířkově ke komornímu soudu bratry Jiříka i Karla Rabicáry z Rabic "a v Dyrmauli", že napadli jeho poddané z nedaleko ležící Chodové Plané a způsobili jím zranění. V obeslání se praví "z twrze swe tudiž w dirmaulu sessli a s kordy dobytými y s woss tipy wyspsane lidi poddané ... na I swobodne silniczi postihli a ge bili".

Je to první přímá zmínka, potvrzující existenci drmoulského panského sídla tvrze.

Soudní pře, dluhy a majetkové spory, byly časté. 20. 5. 1580 žádá Karll von Redbicz auf Dirmaul und Glasshutten ( Skelná Huť ) o smír ve věci pohledávek. 28. 2. 1599 se Karl vyjadřuje chebské radě k případu sporu jeho poddaného s jistým chebským měšťanem, jehož v hospodě v Drmoulu ( in Wirttshauss zum Durmaul ) po hádce bodl nožem.

Kolem roku 1600 došlo v držbě obou statků k několika větším změnám. Karel sice předal podstatnou část majetku dalším členům rodu, svým synům, avšak část Drmoulu byla po jeho úmrtí syny oddělena a připojena k sousednímu majetku pánů ze Schirndingu, panství Chodová Planá. Jako první z Karlových nástupců je jmenován v soupisu poplatníků Jan Sebastián Rabicar "na Sklenné Lhotě" platil zemskou berni ze 28 osedlých. Již za života otce se tak druhorozený syn ptal po rodovém majetku. Nejstarší Vít Verner totiž už držel Mokřinu, zatímco nejmladší Jan Kryštof snad ještě nebyl dospělý.

Karel z Redwitz zastával poměrně'' vysokou funkci zemského sudího tachovského kraje, zemřel počátkem roku 1604. Jeho nejstarší syn Vít Verner, rozdělil pozůstalý majetek na tři díly mezi všechny bratry.

První díl dědictví byl tvořen statkem Glashüten v odhadní sumě 2370 kop českých grošů. Tento díl držel mladší bratr Jan Sebastián. K tomuto dílu mělo připadnout 166 kop drmoulskébo zboží a dva platy za následující roky.

Druhý a třetí díl dědictví (Víta Vernera a Jana Kryštofa) tvořila pak vlastní ves Drmoul s veškerým příslušenstvím. Statek drmoulský stále přináležel k tachovským panstvím s povinností sloužit v době potřeby s jedním jízdním koněm a jedním sluhou.

 

Část mapy Českých zemí z r. 1720 s vedutkami.

Zaznamenává cestu z Bavor do Čech. Mapa rozměrů 200x300 cm

je v majetku Městského muzea Mariánské Lázně.

 

Několik let stačilo k tomu, aby mezi sourozenci vznikly vážné majetkové spory. Vít Verner porušil dílčí ceduli v ustanovení o včasném oznámení úmyslu prodat zděděný majetek a svou čast Drmoulu prodal majitelům Chodovoplánského panství. Také splátky pro své sourozence nedodržel. Proto 15. 8. 1606 si Jan Sebastián oficiálně stěžoval na úřadě v Praze.

Majetek, patřící po určitou dobu Janu Bartlovi ze Schirndingu na Ošelíně, přešel roku 1610 za úplatu 20 000 kop míšeňských grošů do rukou Janu Sebastiánovi z Redwitz. Jednalo se o původní drmoulský statek jako panské sídlo, Horní Ves, Velkou a Malou Hleďsebi, Tři Sekery, mlýn a veškeré příslušenství, čtyři poddané. Tato část drmoulského statku již nepatřila jako panství k tachovskému hradu, neboť byla vtažena jako povýšený majetek do zemských desek.

Druhá část původního drmoulského statku byla připojena k nověji vytvořenému rytířskému statku

Hernberg ( Panský vrch ). K němu patřil poplužní dvůr a část vsi s příslušenstvím. Ten držel Jan Kryštof z Redwitz, jako manství až do roku 1612. Český král Matyáš povolil roku 1612 převést statek Hernberg "a pulwsy w gaziku niemeczkem rzecziene Dürmaul s krezmau a mleymem" mezi svobodná zboží a nechal vše zapsat do zemských desek. Současně došlo ke zrušení staré panské povinnosti majitele statku sloužit ke hradu Tachovu. Stejné povolení dostal bratr Jan Sebastián, takže veškerý majetek pánů z Redwitz byl veden jako povýšený.

Herrnberk malé rytířské zboží. Tento stateček vznikl kolem roku 1600. Po rozdělení majetku mezi pány ze Schirndingu a menší část Kryštofovi z Redwitz.

Jelikož Janu Kryštofovi zůstala v majetku pouze část Drmoulu bez sídelní tvrze, byl nucen nové centrum zboží vytvořit. Využil dříve založený poplužní dvůr a nechal v něm vystavět nové sídlo i se dvorem, zvané Hernberg. Poprvé se o něm psalo roku 1608.

Po zpětném získání druhého dílu Drmoulu od Schirndingů roku 1610 bratři Redwitzové nespojili oba díly zpátky v jeden celek, ale ponechali je oddělené.

Větší část Drmoulského statku "Dürrmaul část ( 1. díl)" připadla po roce 1615 - 1654 k panství Chodova Planá.

Druhá část statku "Drmalovo (2. díl)" spolu s Hernbergem se dostala do majetku Šliků a byla spojena s panstvím Planá. Roku 1651 prodal František Arnošt Šlik panu Jiřímu Kryštofu Danielovi von Froschhammer statek Hernberg a půl vsi Dmoulu s hostincem v sumě 5.500 zlatých.

Janu Vilémovi patřilo sousední panství chodovoplánské včetně první části Drmoulu, takže není divu, že na jeho žádost byl k tomu komplexu roku 1674 odkoupen druhý díl, tedy celý svobodný statek Herrnberg se vším příslušenstvím, také s veškerým k Herrnbergu přináležejícím mobiliářem a šatstvem a sumu 9.500 zlatých. Rokem 1674 skončila historie Drmoulu a Hernbergu jako samostatných statků, neboť od té doby tvořily vždy přímou součást panství Chodová Planá. O deset let dříve se stala Skelná Huť jako součástí panství Planá, ve stejnou dobu ves Neudorf (Trstěnice) ztratila samostatnost a tvořila součást panství Chodova Planá. Dějiny Horní Vsi (Oberdorf) jsou nejméně známé. Majitelé se střídali jako v Drmoulu a Chodové Plané.

Z roku 1676 pochází pohledová mapa panství Chodova Planá s vedutkami s poměrně přesným rozvrhem a skladbou celého panství s jeho jednotlivými součástmi.

Tvrz je v té době znázorněna jako pustá a zřícená, do roku 1838 pak zcela zanikla. Na rozdíl od drmoulské tvrze sídlo na Panském vrchu (Herrnberg ) stávalo snad alespoň částečně ještě v roce 1838.

Materiál je výsledkem základního archivního výzkumu a terénního průzkumu, který byl podniknut v období let 1990 - 1994.

 

Drmoul podle katastrálního plánu z r. 1838

Panský vrch podle katastrálního plánu z r. 1838

Šrafovaně jsou označeny objekty z nespalného a tečkovaně  objekty ze spalného

Obdélník severozápadně od dvora označuje polohu židovského hřibitova.

materiálu, černě vodní plochy. Tvrz ležela přI dvojici rybníků v jížní části vsi.